Je konec února a sníh už konečně mizí z polí a luk a my, jako lidé, kteří mají rádi tekoucí vodu a vodní pláně rybníků, jezer a přehrad se těšíme na jaro. Konečně se můžeme dostat do našich loděnic, kde naše krasavice, ať už dřevěné nebo laminátové, přes zimu odpočívaly.
Ať už se jedná o plachetnici, pramici nebo kánoi je před sezónou potřeba prohlédnout, zda neutrpěly vadu na kráse v podobě prasklin, kudy by se mohla dostat voda do podpalubí, špatného kování, opotřebovaného lanoví. U plachetnic je vhodné rozprostřít plachty, zda si v nich šedivé myšky neudělaly pelíšek a od hladu díry. Zkontrolovat všechny výtahy, spouště, vázací lana, veškeré šrouby, šroubečky, šeklíky, očka, záseky, svorky prostě cokoliv, co by nám mohlo znepříjemnit zážitek, až je opětovně spustíme na vodu. Mnohokrát říkáme: „ ...ono to vydrží, ..." ale vůbec to nemusí být pravda. Malá prasklinka na pádle ze dřeva, záběr a ... a nevěřícně koukáme na kus dříku, co nám v ruce zbyl. Nic nenechávejme na později. Ještě chvilku nám počasí dává šanci na údržbu našeho materiálu. Využijme jí, ať se můžeme radovat z otevřené vody a ne díry v lodi nebo zmáčeného lodníka a zvolání: „Muž přes palubu"
V únoru sepsal Stopař Pardubice
Na fotografiích je Alexandr Pacek a Stopař.
Formát pro tisk