en
Kategorie: Novinky, Závody

SKARE 2009

30. 4. 2009 - 3. 5. 2009 na Seči. Výsledky, Samův a Stopařův pohled.

Výsledky


Jak to viděl Sam

Letošní SKARE mne nezastihlo v nejlepším duševním rozpoložení - opět jsem nesměl na loď (tedy asi bych mohl, ale jenom jako pasažér). Jestli to bude takhle pokračovat dál, tak nevím, nevím. Ale abych si jenom nestěžoval - nemusím takhle aspoň řešit otázku rozhodčího v cíli Modré Stuhy. Start jsem ze závodní lodi již několikrát zvládnul.

Ale teď zpátky ke SKARE. Opět nám přál kalendář (1. května bylo v pátek a tak máme na závod o jeden den více, než je obvyklé). K mému překvapení nám vcelku přálo i počasí. Za celý víkend pršelo jenom jednou - ve čtvrtek večer. A o tom, jak foukal vítr napíšu později.

Ve čtvrtek odpoledne a večer se sjeli účastníci a začali se chystat na závod. V pátek ráno jsme se po nástupu, který se konal s malým zpožděním zaviněným nutnou manipulací se stožárem vydali k vodě, abychom zahájili závody. Stopař vyrazil s veslicí na vodu postavit trať a já jsem se věnoval prohlídce lodního parku, spojené s technickou přejímkou.

Jako obvykle byla převažující lodní třídou P 550, dále se na vodě objevil Létající Holanďan, Vaurien, Evropa, tři Kadety, dva Optimisty a loď jménem Cihla, která vznikla oplachtěním bůhví jakého jolovitého trupu. Dvě pozoruhodné lodě potom přijely z Ostravy - SMS Dromedar, což je oplachtěná trojvlnka, vzniklá z trupu, který byl bůhví kde nalezen po povodni a velmi obtížně opraven (asi šedesát děr) a SMS Kronprinz Erzherzog Rudolf, což je dvojstěžník postavený na trupu P 550E, vybavený cca 10m2 plachet (loď nemá kosatky). Obě tyto lodě podávaly pozoruhodné výkony, a to jak v kategorii Open, tak potom i v Modré Stuze.

Postupně jsme začali závodit. První se na startu objevila kategorie vlčat, která na trať vyrazila společně s kategorií Open. Zdálo se, že vítr zřejmě tento den moc foukat nebude. Po dvou rozjížďkách začali závodit skauti. V tu chvíli se však docela zostra rozfoukalo a hned se několik lodí udělalo. Kolínská Oskarka při tom dokonce zlomila stěžeň a záchranáři nevěděli kam dřív. Jelikož též nastala doba oběda, tak jsme se šli najíst a po jídle začali závodit roveři. Po dvou rozjížďkách odjeli ještě jednu rozjížďku skauti, a tím skončil páteční program. Večer po nástupu jsme se ještě podívali na kino, které pro nás připravili Amateur s Logem a šli jsme si lehnout.

V sobotu ránu se zdál vítr o něco silnější, než v pátek ráno, ale přes den již tak dramaticky nezesílil. Vlčata a Open odjeli dvě rozjížďky, roveři tři a skauti čtyři. Nevím jak kdo, ale rozhodčí toho měli po tomto programu až nad hlavu. A to nás čekalo ještě zasedání lodní komise, která se sešla těsně po závodním programu a kterou navštívil i Vezír - byl přítomen již na druhém SKARE po sobě - světe div se! Dalšími vzácným hostem byl Oskar. Pak mne ještě čekalo spočítat výsledky a napsat diplomy a nachystat se na Modrou Stuhu.

Jediným nedělním závodem byla Modrá Stuha - zúčastnily se jí prakticky všechny lodě, které jsme měli k dispozici. To slibovalo pěkný závod. Pěkný závod však také potřebuje pěkný vítr. A ten v neděli prostě nebyl - nefoukalo a nefoukalo, pak nějaký poryv a zase nefoukalo. Však tomu odpovídaly i dosažené časy - normálně trvá trať Modré Stuhy vítězi něco kolem čtyřiceti minut, letos to však bylo dva a půl hodiny. To už je podle mého docela dost. A poslední dorazili do cíle po více než čtyřech hodinách. Po závodě jsme ještě museli dopsat diplomy, najíst se, uklidit. Po tom ještě následoval nástup s vyhlášením výsledků. Na konci nástupu jsem nějak ztratil koncentraci (co se ostatně divím) a nechal jsem třikrát ahoj provolat nikoli SKARE 2010, ale Navigamu - no už nějak stárnu. Takže takhle skončil letošní Navigamus - pardon SKARE.

Sam.


Jak to viděl Stopař

Čtvrtek večer nás přivítal nevlídným počasím. Lidí se taky taky začalo sjíždět pomalu a Plotice (co by hlavní zásobovač proviantem) začínala být nervózní. „Kde máte těch sto lidí, co já s tím jídlem budu dělat ?!" Obavy se zdály být na místě, ale opak byl pravdou. Dávno již klesla tma na základnu, ale skauti začali najíždět i se svými plachetnicemi. Večer jsme proseděli u přihlášek a klasického plánu - co zítra.
Ráno nás přivítalo sluníčko, i když teplota nic moc a o větru ani nemluvě. „Dědo, kde máš výtahy na stožár ?" „No, já jsem je koupil a mělo by toho být dost." A jako obvykle - nebylo. „Prosíme všechny silné muže, budeme sklápět stožár, ať máme na co vyvěsit vlajky!"
Všechno proběhlo skvěle, jak v dobře naolejovaném soukolí a sborka a rozborka stožáru se stala běžnou lapálií. „Skauti, vlčata, roveři seřadit, SKARE 2009 á-hoj. Vlčáci - kategorie Q pojedou jeden trojúhelník a startovat budou s kategorií Open, která pojede trojúhelník a karusel. Pak je vystřídají skauti a nakonec roveři. Budeme jezdit po dvou rozjížďkách nonstop, takže buďte připraveni !" Stopař se Samem postavili trať (klasický trojúhelník), který se jel pravobokem.
Vítr příznivý, zesilující.
První rozjížďky, první starty.
Vlčáci se nedokázali (až na výjimky) dostat přes startovní čáru. Ve druhé rozjížďce došlo ke značnému zlepšení a mohlo se jet.
V kategorii Open se sešly tři lodě třídy Cadet (dvě z České Třebové a jedna z Kolína), dvě lodě třídy Optimist (taky z České Třebové), ostravský keč, Efendiho oplachtěná vlnka,Cihla - loď blíže neurčitelné kategorie jolovitého tvaru, liberecký Vaurien a pardubická Evropa s kapitánem Rákosem. Je třeba podotknout, že zde byl značný rozdíl při startu oproti první kategorii - což je asi pochopitelné.
Kategorie Skauti.
Díky pozvaným záchranářům nedošlo k žádným ztrátám na životech.
Vítr totiž zesílil a mnohé posádky nebyly na tento extrém zvyklé (o lodích nemluvě).
Obrovské „štěstí" (nebo smůlu) měli písečtí, kteří často lovili svou loď z vln, kolínští, ti zase přišli o stěžeň. Ostravští stáhli, po zalití kokpitu, plachty, ale stejně byli odtaženi na břeh. Povel : „mužstvo k pumpám" se nezdařil, objem tekutiny zalévající podpalubí byl větší, než její odliv. I pardubičtí neunikli odtažení na břeh. Bylo nutno vydat kategorické rozhodnutí: „Všechny lodě na břeh, start odložen o jednu hodinu!" (ať to jsou závody a ne jatka).
V sobotu vítr klesl na únosnou hladinu a odjelo se pár kvalitních rozjížděk.
Zato v neděli...
Modrá stuha (dálkový závod na Ústupky a zpět), byla pomalu odkládána až skoro zrušena. Vítr co nám přál v předešlých dnech odletěl někam, neznámo kam. Kolem desáté hodiny ranní došlo k e startu a stádo hlemýžďů se vydalo na svou pouť. Do čela závodního pole se vydal Létající Holanďan (FD) a celý houf lodí zůstal za jeho zrcadlem až sto metrů. Ale husy se počítají až na večer. Na otočné bójce na Ústupkách ještě Létající Holanďan (FD) vede, ale jeho náskok se hodně snížil. Je s podivem, že někteří na bóji stoupali proti větru a ti druzí přijeli s větrem v zádech, což také hodně o něčem svědčí. A pak nastal boj o umístění. Ostravská loď dohání FD, na ni se tlačí písecká 70 stíhaná pardubickou 41. Pořadí se stále mění a úžina je již na obzoru na dosah. Vítr je a není. Cítíme ho ve tváři, ale na hladině nic, nebo skoro nic. Podle čeho nastavit plachty?! FD zůstává vzadu, bez větru to prostě nejde a váha lodě ji brzdí. Ale nic není ztraceno. Loď píseckých s pardubickou 41 zajíždějí pod břeh a dostávají se do větrného „stínu" a zastavují. Ostraváci chytají vítr a mizí směrem k cíli, kde se zastavují asi dva metry od cílové čáry. Holanďan chytá vítr a začíná se rozjíždět. Ve tváři Ostraváků je vidět zděšení. Vyjde to? Nevyjde? Bude mít FD potřetí za sebou Modrou stuhu? Nebo se podaří tuto linii přetrhnout.Ostraváci pomalu začínají z nervozity okusovat stěžeň. Ale, bohužel, (bohudík pro Ostravu) Holanďan to nestihl a kormidelník ostravské lodě zamířil s výkřikem: „HURÁ" šipkou přes bort.
Pak už čekalo účastníky jen vyhodnocení a pak cesta domů. Letošnímu SKARE a hlavně dalšímu ročníku v roce 2010 Á - hoj.

Stopař

 

print Formát pro tisk