Připravuje se celostátní kolo Závodu vlčat a světlušek. Příběh města Embr zavede světlušky a vlčata do kláštera, na hrad i na zámek a protože budou putovat vlakem, pěšky, autobusem i na koloběžkách, bylo by škoda, kdyby to nemohlo být i po vodě. Vodní skauti z Loun jim s tím pomohou. Z deníku jedné z prvních obyvatel města Ember...
Katastrofa je na spadnutí. Všichni sice tvrdí, že se nic nestane, ale kdo by tomu věřil, když vidí co vše se kolem děje. Na utajeném místě se sešli architekti, vědci a inženýři a dohodli se, že pro naši budoucnost je tu jen jediná naděje. Vybudovat podzemní město navržené tak, aby chránilo své obyvatele po několik příštích generací. Tenhle plán pochopitelně potvrzoval, že svět je odsouzený k záhubě. Bylo nás vybráno k výcviku 50 žen a 50 mužů všichni stařešinové a každému páru dali k výchově 2 miminka. Nikdo neví, kdo mu bude přidělen, nesmíme mít společné vzpomínky. Děti musí vyrůstat tak, aby oni a další generace nevěděly o světě venku. Nesmíme, si vzít s sebou knihy, fotografie, deníky a nesmíme ani mluvit o tom odkud pocházíme. Já však si chci vzít alespoň tento deník, který může být někomu k užitku. Plán stavitelů se rodil spoustu let a jeho cílem bylo zajistit, aby lidská rasa nezmizela z povrchu země, ať se stane cokoli. Když budou vyrůstat bez povědomí o světě venku, budoucí generace budou ušetřeny smutku nad jeho ztrátou. Nechají však na tomto světě i mnoho zlého a špatného. Chamtivost, sobeckost, boj o nerostná bohatství, války, špína ve vzduchu, vodě i na zemi, od toho všeho se snad lidstvo očistí. Nemohu se však smířit s tím, že opustím krajinu, která byla pro mou rodinu po řadu generací domovem. Nemohu se smířit s tím že, již nikdy neuvidím květiny a ptáky. Neucítím vůni trávy a nezahřeje mě slunce. Když teď máme odejít, tak lituji, že jsem na to přistoupila. Každý kousek té krásy tady na zemi je najednou ještě krásnější a cennější.
Tak tedy pro dobro celého lidstva.
Ten den, kdy skončil svět, byl osud lidstva uložen do malé ocelové krabice. Schránka byla opatřena časovým zámkem, který byl nastaven na 200 let. Schránka byla svěřena první starostce, která jí měla předat svému nástupci. A jak ubíhala léta, předávala se schránka od starosty ke starostovi. Nikdo nevěděl, jaká tajemství skrývá jen to, že se otevře, až to bude nejvíce zapotřebí. Ale osud kráčel svou cestou a řetěz se přetrhl, když jeden ze starostů onemocněl. Nežli se mu podařilo schránku s poselstvím předat, tak jeho život skončil. Schránku založili stranou a zapomněli na ni. A jak město stárlo a začalo se rozpadat, schránka se jednoho dne tiše otevřela.
| Celostátní kolo závodu vlčat a světlušek 21. 9. – 23. 9. 2012 více na www.ember2012.cz |
Formát pro tisk