Zdroj: https://vodni.skauting.cz/novinky-2/skare-2006 • Vydáno: 19.6.2006 16:06 • Autor: Hvězdář (2)
Zápis a výsledky od Sama.
Jak si představujete nevhodné počasí pro jachtařské závody? Zima? Dá se přežít. Déšť? Dá se přežít. Nefouká vítr? Tak blbneme na břehu. Všechno tohle najednou? I to se dá přežít, i když slabší jedinci občas podlehnou a zdrhnou. A tohle všechno nás letos potkalo. Najednou.
Tento charakter počasí začal zhruba v době, kdy jsme se začali na skautské základně u Sečské přehrady v pátek 28. dubna (ne opravdu to nebylo 13.) sjíždět. A do jisté míry nás opustil až v pondělí dopoledne, kolem deváté hodiny krátce před startem Modré stuhy HKVS (i když s větrem se to trošku vylepšilo už v neděli k večeru).
Jak jste možná vyčenichali z předcházejících řádek, letošní SKARE začalo 28. dubna, kdy proběhl pouze příjezd účastníků, schůzka kapitánů před závodem a určitá neformální jednání přítomných kapitánů o budoucnosti lodní třídy P 550. Přitom jsem se také dověděl, že nám loňský držitel Modré stuhy nepřivezl putovní trofej zpátky (hromy a blesky na jeho hlavu).
Na vodě jsme poprvé uviděli pramici MEGA, kterou sestrojil Effendi. Blecha opustil svého oblíbeného kadeta a přijel s lodí třídy Evropa jménem Flea. Podobnou lodí se letos pochlubil i 7. přístav Pardubice. Dále se na startu objevil jeden kadet z Kolína. Z Kolína přijela i Obluda, což je pozoruhodný katamaran, nesený dvěma Pálavami a vybavený úctyhodným oplachtěním. Dále jsme viděli píseckou Vossu, která je poněkud mimo třídy a pardubickou Missouri (FD). Potom se na startu objevilo značné množství oplachtěných P 550. Některé si s oplachtěním moc nerozuměly (např. 4. přístav Praha po proříznutí zaslepení ploutvové skříně jedné lodi zjistil, že jim do lodi značně teče a to až tak, že posádka skoro nestačí vylévat). Po shlédnutí startovního pole jsme zjistili, že pomalu začíná ubývat lodí s oplachtěním z kašírovaného igelitu a objevuje se stále více lodí s plachtami z dakronu. A po shlédnutí výsledkové listiny jsme zjistili (ostatně jako už tolikrát), že když posádka za mnoho nestojí, nepomůže jim k lepšímu umístění ani sebelepší loď.
V pátek večer se ještě jury vzhledem k tomu, že je přítomno pouze 12 vlčat a žabiček a že předpověď počasí prorokuje naprosto minimální vítr, rozhodla, že vlčata pojedou ve čtyřčlenných posádkách.
Po chutné večeři nám Blecha nachystal příjemné překvapení v podobě kina - promítal se Master and Commander - odvrácená strana světa. Sice v původním znění a s titulky, ale přesto je to krásný snímek ukazující zřejmě dost přesně atmosféru britských válečných lodích na přelomu osmnáctého a devatenáctého století.
V neděli ráno sice moc nepršelo, ale s větrem to bylo zase na levačku. Přesto jsme po snídani odstartovali první rozjížďku roverů. Ve všeobecném zmatku jsme si skoro nevšimli, že Effendi začal balit lodě a odejel směrem do Ostravy. Tato rozjížďka se díky slabému větru poměrně dost protáhla, a tak jsme poslali vlčata honem na oběd, aby odjela svoji rozjížďku v době oběda ostatních námořníků. To se vskutku povedlo, protože vítr poněkud (ale opravdu jenom poněkud) zesílil a rozjížďka vlčat proběhla mnohem rychleji, než jsme původně čekali. Po nich nastoupili na start skauti a na konec ještě roveři, kterým už foukalo tak, že se dalo už i trošku jet a díky tomu jsme vlastně měli všechny nutné rozjížďky odjeté, i když rozhodčí byli poměrně pořádně zmrzlí (a to se ještě střídali). Posádky soutěžících na tom nebyly o mnoho lépe, protože mnohé startovaly v několika kategoriích a tak byly na vodě skoro pořád a navíc v tomto větru si člověk na plachetnici moc nezacvičí. V průběhu odpoledne povolily nervy posádkám z Vysokého Mýta a donutili svého kapitána k odjezdu domů. Večer jsme se sešli u dalšího kina (teď už se mi to tak nelíbilo).
Pondělní ráno bylo téměř mrazivé, ale slunečné. Když jsem se vyhrabal ze spacáku, tak to s větrem vypadalo stále všelijak. Šel jsem se podívat k vodě a hrůza - hladina lesklá jako zrcadlo, jenom uprostřed slabě zčeřená a u úžiny (kterou budeme muset při plavbě za modrou stuhou projet vůbec nic). Tak jsem se radši šel nasnídat a rozhodl se, že vyčkám zhruba do deseti hodin, jestli trošku nezačne foukat, abychom pak když tak odstartovali. K mému velkému překvapení jsme s Missouri vypluli na sice na zrcadlo, to však po několika metrech zmizelo a mohli jsme plout. Rychle jsme uspořádali start (co kdyby přestalo foukat) a odstartoval jsem. Plavba až asi do poloviny úžiny byla krušná. Pak začal vítr sílit a já začal věřit, že bych snad už konečně mohl jednou tu zatracenou Modrou stuhu vyhrát. Bóji jsem točil jako první a zpět do úžiny jsem vplouval se značným náskokem. Plavba úžinou na zadní vítr (pokud moc nefouká) je moje dlouholetá noční můra. Vždycky mne tam spousta lodí předjede. Stejně jako letos, kdy jsme se propadli až na asi čtvrté místo, což se mi zdálo vyloženě ostudné. Ale jenom Flea byla hodně vpředu a ostatní lodi se docela dobře ještě daly předjet. Což se nám také podařilo a předjeli jsme je pořádně, protože po výjezdu z úžiny začal foukat poměrně dost silný západní vítr, který nás rychle zanesl do cíle, což se ostatním lodím (pokud pominu Fleu) tak rychle nepodařilo, takže jsem (pokolikáté už?) zase skončil na druhém místě. Já snad tento závod nikdy nevyhraji. Když jsme se blížili k cílové bóji, tak se Stopař ohlédl a uviděl, jak se písecká Jitřenka poblíž ostrova zvrhla. Takže jsme okamžitě po projetí cílem otočili a mazali jsme zpátky k ostrovu, kde mezitím již zahájila záchranné práce Vossa. Jitřenka byla obrácená "na eskymáka" - tedy stěžněm ke dnu, ne pouze na bok. Posádka byla mezitím bezpečně na Vosse. My jsme spustili plachty a zachytili vlečné lano a snažili se loď dopravit k ostrovu, abychom ji vylili. Loď však podle mého skromného názoru nedržela na hladině tak, jak bych si u P 550 představoval. Příď se totiž vyloženě potápěla do hloubky. No nedbali jsme toho, pevně jsme ji drželi na lanech a snažili jsme se ji dopravit ke břehu. Na pomoc nám ještě připlula Obluda a Rejnok z Jablonce n. Nisou. Vossu s trosečníky jsme tedy odeslali honem do přístavu. Postupně se nám podařilo dorazit ke břehu, loď nejdříve nahnout na bok a poté i postavit. Když jsme ji začali tahat z vody, tak jsme zjistili důvod její špatné plovatelnosti po zalití. V přední komoře měla vyříznutou díru, a do komory byly naházeny prázdné a uzavřené PET láhve. Některé nebyly asi uzavřené až tak dokonale, protože jsme z komory vytáhli plné sečské vody. Ty ostatní vypadaly jako by je někdo sešlapal - byly totiž naplněné docela teplým vzduchem a po zchlazení ve vodě se prostě zbortily a udělaly místo vodě, která táhla loď ke dnu. Loď jsme tedy vytáhli, vylili, z naší lodi na ni přestoupil Stopař a odpádloval s ní do přístavu. My jsme ještě s Amateurem vytáhli plachty a dojeli pro startovní/cílovou bóji a honem přistáli.
No a co nám ještě zbývalo - uklidit lodě, naobědvat se, nástup s vyhlášením výsledků a předáním cen a odjet domů.
Takže teď již jenom něco výsledků Mistrovství ČR vodních skautů v jachtingu:
kategorie W
1. Oskarka - Kolín
2. Jižní Kříž - Písek
3. Křížek - 4. přístav Praha
kategorie S
1. Jižní Kříž - Písek
2. Oskarka - Kolín
3. Křížek - 4. přístav Praha
kategorie R
1. Oskarka - Kolín
2. Křížek - 4. přístav Praha
3. Rak - Jablonec n. Nisou
Modrá stuha HKVS:
1. Flea - Zlatá Kotva Praha
2. Missouri - Pardubice
3. Křížek - 4. přístav Praha
Štít konstruktérů:
Křížek - 4. přístav Praha
Sam